Kladeruby - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Historie obce Kladeruby

Historie obce:

 

           Název obce se poprvé objevuje ve starších latinských pramenech ve tvaru „Cladorubech, in Kladrub, Cladrub“, česky „na Kladorubech, Kladruby, Kladoruby“. Dnešní název Kladeruby je odvozen od staročeského slova „kladerub nebo kladorub“, což znamená „ves rubačů klad, dřevorubců“, název typický pro tzv. služebné osady.

           První doložená zmínka je v nedatované listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, jejíž vznika je kladen do r. 1141. Kladeruby tvořily samostatný lenní statek v kelečském obvodu olomouckého biskupství, byl však rozdělen mezi několik držitelů z řad nižší šlechty, kteří se podle něj psali. Od r. 1392 držel dvůr v Kladerubech rod znamení tzv. svěrčku, jehož členové drželi statky v Kladerubech i nadále. V r. 1389 drželi v Kladerubech bratři Vojtěch a Jaroš z Pacova 1 lán, který příslušel k malhoticko-babickému lénu, r. 1391 držel 2 lány Mikšík z Kladerub, v letech 1403 – 1408 držel 1 lán Jan z Malhotic, r. 1408 držel dvůr se 2 lány Václav z Kladerub. V r. 1413 přijal blíže neurčené léno v Kladerubech a Komárovicích Čeněk z Kladerub, Svrčův syn. V r. 1445 zajistil patrně jeho stejnojmenný syn Čeněk z Kladerub vdovské věno své ženě Markétě z Petřvaldu. V r. 1476 držel kladerubské léno Jaroš z Kladerub. V letech 1484 – 1508 léno držel Jaroš ze Svrčova, jehož syn Jan Kladerubský ze Svrčova prodal r. 1521 díl Kladerub (druhý díl byl součástí kelečského stolního panství), Komárovice, Němetice a tzv. Předkelčí svému bratru Alešovi Kladerubskému ze Svrčova. Aleš držel léno r. 1528 společně s Mikulášem ze Svrčova a r. 1539 statek prodal Janu st. Obešlíkovi z Lipultovic. Ten v r. 1540 prodal léno Vilémovi ze Žerotína a na Starém Jičíně. Žerotínové je drželi společně s dalšími lény ležícími na Kelečsku (Špičky, Kunčice, dvůr Kamenec, Horní a Dolní Těšice, Zámrsky, Němetice). Po Vilémovi držel statky jeho syn Karel a po něm jeho syn Viktorín, který je na základě zvláštního biskupova svolení z r. 1602 odkázal svým dcerám. Dcera Emílie lenní statky prodala v r. 1671 Vilému Fridrichovi ze Žerotína, který se zúčastnil stavovského povstání  a statky mu byly konfiskovány. Ve 30. letech 17. století byly Kladeruby (resp. jejich zbývající část) připojeny ke kelečskému stolnímu panství a přestaly být samostatným lénem.

           Kladeruby byly převážně zemědělskou obcí. Ovšem kromě pěstování zemědělských plodin a pastvy se zde rozvíjela i vesnická řemesla, jako jsou tesaři, koláři, krejčí, kováři, zámečníci a jiní. V 70. letech 19. století se na katastru obce krátce těžilo černé uhlí a v provozu byly i kamenolomy.

           Do r. 1849 byly Kladeruby součástí panství Kelč, které náleželo k Přerovskému kraji. Od r. 1850 byla obec součástí politického okresu Valašské Meziříčí a spadala do obvodu okresního soudu ve Valašském Meziříčí. Sloučením okresu Valašské Meziříčí se stala v r.1960 součástí nynějšího okresu Vsetín. Kladeruby tvoří samostatnou obec a nemají místní části.

            Vyučování dětí v obci se datuje k letům 1790 – 1795. Učit začal obecní kovář Jan Czapla, který vyučování prováděl jako vedlejší zaměstnání v pronajaté místnosti. V letech 1810 – 1823 byla postavena první škola, která byla dřevěná. Zděná škola byla postavena v r. 1869, r. 1891 byla přestavěna. Starou budovu školy nahradila v roce 1911 nově vybudovaná škola, která po několika rekonstrukcích slouží doposud.

              Nemilá údálost postihla vesnici v roce 1899, kdy došlo ke vzniku velkého požáru na horním konci obce. Vyhořelo pět usedlostí, místní občané svými silami nestačili zabránit velkému rozšíření požáru. V důsledku tohoto požáru byl v r. 1901 utvořen v obci hasičský sbor. V tuto dobu byl hasičský sbor jednou  z nejdůležitějších organizací v obci. Dovršením jeho činnosti bylo postavení nové hasičské zbrojnice v roce 1924.

              JZD bylo v obci založeno v r. 1957, později připojeno k JZD Kelečsko se sídlem v Kelči nyní Zemědělské družstvo Kelečsko.

              Za posledních šedesát let se obec výrazně změnila. Bylo postaveno mnoho rodinných domů, staré domy byly zrekonstruovány. Po 2. světové válce byl v obci postaven obecní vodovod. Vede samospádem z katastru bráneckého lesa a je rozveden po celé obci. Všechny výkopy pro položení potrubí se prováděly ručně. Byla provedena celková rekonstrukce  potoka Hrčál a postaveny dvě záchytné nádrže pro zachycení vody při velkých deštích. Velkou událostí obce bylo zbudování nového katolického kostela, který je zasvěcen sv. Cyrilu a Metodějovi. Byl postaven za 299 dní v letech 1998 – 1999. V květnu roku 1999 byl vysvěcen. Na návsi byla v roce 1843 postavena kaple Panny Marie. Jedná se o drobnou barokní stavbu se čtvercovým půdorysem s půlkruhovým závěrem. V hřebeni střechy se nachází polyg. lucerna. Ve vnější boční zdi kaple je socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století. Na jihozápadním okraji obce je zbudován kříž s letopočtem 1761 a plastikou Krista.

             V trati Kopce žárové pohřebiště kultury lužických popelnicových polí.

 

Obecní znak:

             Nový znak obce: v zeleném štítě stříbrný, čelně stojící rytíř s červeno-stříbrným chocholem na uzavřené přilbě, drží v pravé ruce svěšenou stříbrnou sekeru s červenou násadou ostřím vzhůru, na levé ruce má červeno-stříbrně dělený štít se stříbrným svěrčkem (tj. válečná zbraň ve tvaru písmene N, znamení z erbu Kladerubských ze Svrčova) v horní polovině.